Řekni pravdu; a zvládneš ve svém životě cokoliv || Volání netvora: Příběh života

středa, listopadu 01, 2017

Volání netvora pohnulo světem. Ostatně tak, jako většina knih, které poslední dobou recenzuji. Nicméně tento příběh mnohé (nejenom britské) čtenáře tak dojal, že o něm mluví všude a neustále. Nejdříve jsem se rozhodla tuhle novinku ignorovat; mám s podobnými tituly již nepěkné zkušenosti. To, co se líbí ostatním a okolo čeho je moc velký humbuk, se většinou Aničce nelíbí. Když se ale minulý rok na podzim roznesla zpráva, že kniha bude zfilmovaná, tak jsem podlehla a podívala se na trailer; a od té doby jsem věděla jen to, že Volání netvora nesmí v mé knižní sbírce chybět.


Beletrii Volání netvora napsal známý britský spisovatel Patrick Ness, který se v našich končinách stává pomalu, ale jistě fenoménem. Nicméně s nápadem a postavami přišla též známá dětská spisovatelka Siobhan Dowdová, která v roce 2007 zemřela na rakovinu.
Patrick Ness v úvodní kapitole Slovo autorů sám zmiňuje, že se se Siobhan nikdy nesetkal, ale byl požádán, aby tento poslední autorčin počin dokončil. A jak mnozí z vás již poznali, Ness tuto nabídku neodmítl.

Když třináctiletému Conorovi onemocněla maminka, začala se chlapci noc co noc zdávat ta samá noční můra. Nejenom, že jí nemůže zabránit, ale každou noc se z ní budí v slzách a s křikem. Jednoho dne, chvíli po půlnoci, Conora navštíví netvor. Není ani trochu podobný netvorovi z jeho nočních můr; tento mu přišel vyprávět tři příběhy. Na oplátku ale chce, aby mu Conor řekl pravdu.

„Svůj život nepíšeš slovy. Píšeš jej skutky. Není důležité, co si myslíš. Význam má jen to, co děláš.“

Tahle kniha byla... napadá mě v angličtině snad jen slovo „stunning“, abych správně vyjádřila to, co jsem při jejím čtení prožívala. Prvních patnáct, dvacet stránek mi sice trvalo, než jsem si zvykla na autorův jemný styl psaní, který jsem u něho nečekala. Nicméně po těch prvních stránkách se mi to dostalo pod kůži a já obracela stránky, ani jsem to nepostřehla. Krom toho, že si mě v této knize autor získal už jen svou upřímností v úvodní kapitole, byla jsem ohromená, jak se zhostil úkolu nedokončenou knížku dodělat po jiném spisovateli. Přiznávám, že nejsem fanda těchto „reinkarnací“ a dodělávek po zesnulých umělcích. Většinou to nedopadne tak dobře, jak se očekávalo. To však není problém Volání netvora.
S Patrickem Nessem se upřímně peru už od konce května, kdy jsem si v knihovně půjčila jeho dlouho očekávaný a přehodnocovaný román Něco víc. Přestože má kniha fantastickou obálku, příběh mě tak neuvěřitelně zklamal, že jsem chvíli váhala, jestli knihu místo toho, abych jí vrátila do knihovny, nemám radši hodit do popelnice. Svým způsobem mi to bylo líto, že mě autor takhle zklamal, protože mí knihomolští přátelé ho zkrátka milují! Cítila jsem se jako zrádce kmene.


„Když řekneš pravdu, dokážeš se pak vyrovnat s čímkoliv, co přijde.“

Samozřejmě nesmím zapomenout zmínit fakt, že na knize se podílel i jeden z mých nejoblíbenější ilustrátorů a to sice Jim Kay. Jim Kay je poměrně mladý brit, kterého můžete znát především z knížek Harryho Pottera - ano, skutečně je to ten malíř, co ilustroval nejnovější vydání o mladém čaroději ze Školy čar a kouzel.
Jestli mě na Kayi něco skutečně fascinuje, tak je to to, že u každého příběhu dokáže vystihnout kouzlo dané knížky. Zatímco HP má barevné a konkrétní ilustrace, Volání netvora se nese v temných, černých barvách a především v abstraktním stylu. Rozhodně úžasná podívaná a příběh vám to neuvěřitelně zpestří a obohatí.

Za mě mohu říct, že jsem byla opravdu mile překvapena a knize nemám co vytknout.
Mockrát děkuji knihkupectví Dobré knihy za poskytnutí recenzního výtisku.

10*/10*

You Might Also Like

2 coment�rios

  1. Musím říct, že mě celý povyk okolo Volání netvora minul, především asi kvůli tomu, že se kolem mě nepohybuje snad ani jeden knihomol. A tak jsem se o ni dozvěděla zhruba před půl rokem. Hned však putovala na můj seznam a už se nemohu dočkat, jak ji najdu pod stromkem na Vánoce. :D:)
    Nádherné fotky, Aničko. Já ten tvůj styl miluju a můžu na ně zírat pořád.

    OdpovědětVymazat
  2. Tuhle knihu si musím přečíst! Krásná recenze, Aničko :)

    OdpovědětVymazat