O Ginny napořád se začalo mluvit někdy na začátku září. I lidé v mém okolí, kteří nečtou (téměř vůbec) slyšeli o chystané knize, ve které by měla být hlavní hrdinkou právě autistická dívenka Ginny. Autismus je něco, co mě jako většinu lidí zajímá a baví mě si zjišťovat informace o této závažné nemoci. A tak jsem si řekla: „Fajn, dobře. Tak já tu knihu zkusím.“
Já na ty humorné knížky zkrátka nějak nejsem. Nemůžu jim přijít na chuť - vždycky na ně zbožně koukám v knihkupectví, ale nakonec si stejně koupím nějakou depresárnu, u které si pořádně a srdceryvně pobrečím.
Ale série „Noc s...“ od Lucy Hollidayové mě dostala - nejen svým suchým humorem, který mám tak ráda, ale i příběhem z každodenního života.
Někdy na začátku srpna mi přišel email od Euromedie. Byl to ediční plán na měsíc září.
Tyhle emaily zkrátka patří (a nejspíš už navždy patřit budou) mezi mé nejoblíbenější, protože v nich vždycky najdu tolik zajímavých knížek - a já si z nich můžu dokonce několik vybrat na recenze! Zkrátka mi tyhle emaily ohlašují, že některé sny se plní.
Nicméně, když jsem v zářijovém edičáku našla jednu ze svých nejoblíbenějších autorek a její povídku The Grownup, věděla jsem, že mi bude doma v knihovničce stát u zbytku jejích knížek. A ona opravdu stojí. Teď je jen otázkou, jestli i její kratičká povídka byla stejně dobrá, jako její tři předešlé knihy.
