„Vůbec nepochybuju o tom, že se k sobě skvěle hodíme. Každý z nás by perfektně zapadl do života toho druhého. To naše životy nejsou perfektní pro nás.“

„Vždycky je lepší mít někoho, na koho se dá svalit vina, když se věci zvrtnou.“

11 / 10

„Duši je možné zničit třemi způsoby: tím, co vám udělají jiní, tím, co vás jiní přinutí udělat sobě, a tím, co sami sobě uděláte vlastní svobodnou volbou.“

„V dějinách lidstva však, jak víme,

tvrdohlavost bláznů vítězí.“

„Protože obličej je mapa života.“

Na Tíhu jsem měla zálusk už od ledna. Respektive na Holding up the universe. Jak jste si už mohli povšimnout, nejsem čtenář anglických knížek. Ne, že bych jím nechtěla být, jde spíš o to, že si netroufnu. Ale uvažovala jsem/uvažuji nad tím, že bych začala. První myšlenka na toto téma mi vytanula v mysli už v prosinci. A od té doby jsem hledala něco, co by mě bavilo a zároveň nebylo napsáno angličtinou, která by mi připadala jako čínština. A hleďme, narazila jsem na Holding up the universe. Proto, když jsem se na narozeninové oslavě nakladatelství YOLI, o kterém jsem psala zde, dozvěděla, že knížku budou vydávat, nejdřív mě to neuvěřitelně nakrklo. Přece jenom jsem o knížku ztratila v angličtině zájem, když si jí můžu přečíst v češtině (a knihu mi navíc zašlou zdarma).

8 / 10

„Běžte vstříc temnotě a sviťte.“

Co se týče obálky a tedy vnějšího vzhledu knihy, není to žádná velká sláva. Na stranu druhou bych knize ale nedávala jinou obálku už jen z důvodu, že takhle vypadá... ani to nedokážu slovy popsat! Na první pohled prostě působí jako nudná kniha, která je plná motivačních keců, co bychom měli dělat, abychom byli v životě šťastní. Poté, co knihu ale otevřete a začtete se, poznáte, jak moc jste se spletli. A mám dojem, že takhle by ta kniha měla vypadat, aby se jí lidé potom chtěli téměř omluvit za to, jak o ní smýšleli.

 

10 / 10

„Příběhy se šťastným koncem jsou jen příběhy, které ještě nebyly dovyprávěny.“

Mně se naše česká obálka líbí - opravdu moc. Líbí se mi ta rybička mezi dvěma postavami a jsem ráda, že se YOLI konečně poučilo a nezanechalo (tentokrát! - jinak proti původním obálkám nic nenamítám, právě naopak) originální přebálku knížky z jednoho prostého důvodu: bílá na knize je peklo.

Henry mi jako hlavní hrdina seděl, ničím mi nevadil, ale ani jsem ho neměla vyloženě ráda. Takový ten kluk, který vám půjčí výpisky, když jste zameškali látku, ale prostě nemáte potřebu se s ním už dál bavit o novém filmu s Emmou Watson, který brzy půjde do kin.

7 / 10